Začněme nepochybnou kuriozitou, kterou je existence českého dětského komiksu na franklinovské téma - tím jsou dvě stránky z knihy "OBRÁZKY Z DĚJIN ZEMĚPISNÝCH OBJEVŮ" od autora Jiřího Černého s obrázky Ervína Urbana vydané (poprvé) v roce 1992. Popularizační práce pro děti je pojednána formou proužků ("stripů") s obrázky, tu a tam s nějakou bublinou a doprovodným textem, kterému v tomto případě nelze nic vytknout, i když je samozřejmě na dané úrovni pro mládež a s pozorností věnovanou především výpravám hledačským. Ilustrátorovi lze také sotva vyčíst poněkud zidealizované zpodobnění Lady Franklinové jakožto oslnivé krasavice na způsob Boženy Němcové, ale zamrzí vyobrazení setkání Franklinových lodí s lodí velrybářskou. Přestože se jinde celkem snažil o jakžtakž věrohodné ztvárnění lodí (vzhledem k tématu knihy přirozeně frekventovaných), zde se bůhvíproč na idylickém moříčku pod modrým nebíčkem s expedicí potkává typická korzárská třístěžňová "šebeka" s latinskými plachtami, patřící výlučně do Středomoří 17. - 18. století! Přesto (za upozornění děkujeme naší čtenářce PETŘE HYKLOVÉ) byla knížka jistě pro mládež informativním přínosem, a dále už k literatuře "dospělácké"...
 |
| Charles Francis Hall, rytina z roku 1862. |
Náplní knihy je především obsáhlý a důkladný popis Hallova pátrání po Franklinovi mezi Inuity, užitečný i např. dokladem velmi volného chápání časových a osobních údajů Eskymáky. Stejně důkladně se autor věnuje i Hallově následné severopolární expedici na lodi „Polaris“ – na které podivínský (poněkud cimrmanovsky působící exaltovaný náboženský fanatik, který ve víře ve své vyvolené poslání opustil vlastní rodinu; prakticky vzato i vrah, zcela bohorovně odstřelivší námořníka pro údajnou vzpouru) Ch. F. Hall záhadně zemřel. Autor knihy sám na grónské expedici exhumoval jeho hrob a doložil jeho pravděpodobnou otravu arzenikem někým z posádky, což ovšem při Hallově povaze diletanta majícího vždycky pravdu až tak úplně nepřekvapuje…
Stejně kvalitní, zajímavá a obsažná je rovněž kniha britsko-amerického námořního publicisty jménem Alan Gurney, vydaná u nás pod názvem: „ZÁVOD O BÍLÝ KONTINENT (Dobývání Antarktidy)“ roku 2003, která spolu s předešlou patří k nejlepšímu, co k tématu bylo česky vydáno. Překladatel se zde sice poněkud utopil v neznalosti nautické terminologie, ale stejně jako autorova další u nás vydaná kniha „Kompas“ o dějinách mořeplavectví a navigace, je i tato velice erudovaným popisem (jen zdánlivě nesouvisejícího) raného objevování jižních polárních končin. Takže se shledáme s podrobným líčením památné objevitelské výpravy Matthewa Flinderse (od r. 1801) kolem australských břehů na HMS „Investigator“, které se pod patronátem svého strýčka zúčastnil Flindersův synovec – mladý John Franklin! A protože hlavní náplní knihy je objevitelský „závod“ v letech 1838 – 1841 (kdy se kolem Antarktidy prakticky potkávaly výpravy francouzská, britská a americký poněkud pochybný Wilkesův „monstrpodnik“), je zde tedy stejně tak podrobně pojednáno i o známé antarktické expedici Jamese Clarka Rosse, setkávající se v Tasmánii s Franklinem jakožto tehdejším jejím guvernérem, ovšem především se plavící už na slavných pozdějších Franklinových lodích – na Erebu a (již pod velením F. R. Croziera) Terroru, o jejichž vystrojení na expedici i osudech se lze dočíst nemálo zajímavého!
V roce 2009 pak vychází původní české dílko „Z ČECH A MORAVY AŽ K SEVERNÍMU PÓLU“ od dr. Romana Laubeho. Bezesporu velmi kvalitní práce s sebou nese jednu perličku: autorovým předkem byl teplický geolog dr. Gustav C. Laube, který se (stejně jako Payer na parníku „Germania“) osobně zúčastnil (na plachetnici „Hansa“, vč. jejího ztroskotání a záchrany posádky v Grónsku) německé Koldeweyovy polární expedice, hledající v letech 1869 – 70 Petermannovo hypotetické „volné polární moře“! V našem výčtu se knížka (přinášející ostatně i velice důkladné vylíčení pozdější expedice Payerovy) ocitá především proto, že (věrna titulu) přináší i kapitolu o hledačské expedici Schwatkově, především o jejím pražském účastníkovi, geografu a kreslíři Heinrichu Klutschakovi. Snad jen nepatrnou skvrnkou na solidnosti milé knížky je v bohatém obrazovém doprovodu reprodukce známé malby McClureova HMS „Investigatoru“ (jiného, než Flindersův HMS Investigator výše!) sevřeného ledy, vydávaného zde za zobrazení Terroru – to je však chyba poměrně dosti rozšířená a častá…
 |
| Lodě Koldeweyovy expedice Germania a Hansa vyplouvají z Bremerhavenu, 1870. Autor: Carl Justus Fedeler |
Přicházíme do dalšího tisíciletí, kdy byla zajisté především popularizace cílem útlé knížečky „VELKÉ POLÁRNÍ VÝPRAVY“, napsané Miroslavem Martínkem a vydané r. 2011. Určitě lze vyzdvihnout poměrnou obsažnost pojednání o Franklinově výpravě (vč. jeho předešlých), bohužel však poněkud tristně „zarámované“ (a typograficky neodlišené) jako reminiscence mezi líčením Amundsenova proplutí Severozápadní cesty s lodí Gjøa r. 1903 – 6, kdy tato roztříštěnost škodí i rovněž dosti důkladnému popisu zmíněných výprav hledačských… S autorovými pochopitelnými ohledy na české souvislosti lze opět zmínit místo věnované pražskému rodákovi H. Klutschakovi, i stejně velkou pozornost věnovanou opět Juliu Payerovi, vč. jeho malířských prací na franklinovské téma a jejich osudu… Samotné vylíčení Franklinovy výpravy je pochopitelně poplatné roku vzniku - tedy ještě před nálezy lodí. Jednoznačně pozitivně lze pak hodnotit i literární styl pisatele, zkušeného publicisty…
ŠKODA však, že přes očividnou serióznost autora s akademickými tituly, se tento neubránil častým faktickým chybám (podle bibliografie zřejmě čerpal i z dosti neseriózní Cookmanovy knihy „Iceblink“), někdy omluvitelným, někdy směšným, někdy trapným – snad je na vině jeho přílišné zaměření „univerzálního publicisty“ na jakékoliv téma… Vynechme chyby netýkající se Franklinovy expedice (bohužel také časté), ale mrtví na Beecheyho ostrově sotva mohli (už) zemřít na kurděje, lodi opravdu nebyly „chráněné olověnými pláty“ (což technicky ani není u dřevěných lodí možné!), výprava u Grónska nekotvila u ostrova Disko, ale u jiného v zálivu Disko… A trapností už zcela zavání jméno námořníka (možného autora záhadných zápisků) v podobě „Perglary“ – že by se Peglar zdálo být málo anglické???
U roztomilé knížky Judith Schalansky: „ATLAS ODLEHLÝCH OSTROVŮ (Padesát ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím)“ - česky rovněž 2011, lze vypíchnout především splnění cestovatelských snů autorky z dětství (pův. z NDR), která se s nimi vypořádala hezkými celostránkovými esejemi (s protilehlou mapkou), a takto pojednává o zajímavostech všech možných, více méně opuštěných ostrovů celého světa… Takže na str. 128 nacházíme ostrov Franklinův (ten antarktický, pojmenovaný už výpravou Rossovou) s vtipným stručným popisem této, i osudu Franklinova… Snad jen neobratnost překladatelky zavinila podivné označení lodí (Erebu a Terroru) za „nosníky dělových hmoždířů“ (správně moždířů, a „dělových“ je jen zbytečný pleonasmus), zmiňované parní stroje navíc pod Rossem v Antarktidě ještě lodi nenesly (a jejich „opancéřovanost“ je diskutabilní), ovšem přiléhavé přirovnání elegance Erebu a Terroru ke krabicím od bot je velmi trefné a výstižné!
Poněkud zvláštní kompilace: „NEUVĚŘITELNÁ NÁMOŘNÍ DOBRODRUŽSTVÍ – Skutečné příběhy z širého moře“, jejímž editorem byl Dick Durham a vyšla u nás 2012, obsahuje dosti chaotickou směsici námořních historek všeho druhu, včetně jachtařských. Ale franklinovská kapitolka (zřejmě časopisecký článek, s chybně uvedeným zdrojem v pramenech) je celkem (na výši doby) solidní a zajímavá! Krom v přehledu už zmíněného tématu kanibalismu a novějších teorií, pak především pro pojednání o dobových „hoaxech“ a fámách - vč. např. slavného případu údajného franklinovského balónu se záchrannou depeší, prý dopadlého na jednu anglickou zahradu v r. 1851 (!), což je téma jinak v češtině nepojednané…
A dostáváme se do „žhavé“ (a nálezy lodí nabité) současnosti, a k českým aktuálním prioritám:
 |
| Obálka z knihkupectví Kosmas. |
PŘEDEVŠÍM ale představuje první zmíněný PRIMÁT: je totiž zřejmě PRVNÍ ČESKOU KNIHOU, reflektující čerstvě nález Erebu v r. 2014!
Bohužel o knížce „ZTRACENÉ LODĚ“ od autora píšícího pod pseudonymem J. Duffack, vydané loňského roku 2016, stejně pochvalně hovořit nelze… Charakteristicky pro pisatele (pod pseudonymem se skrývá bývalý slovenský středoškolský profesor, přivydělávající si k důchodu publikacemi na senzacechtivé „záhadologické“ motivy) je tato - stejně jako jeho jiné práce - poněkud zmatenou kompilací, oplývající nezaměnitelným stylem nejtrapnějších žurnalistických frází a inflací vykřičníků. K úvahám o mlácení prázdné slámy a pochybám „co tím chtěl autor vlastně říci“, tentokrát nejspíše přispívá bohužel i jeho věk, zmatenosti neubral ani překlad ze slovenštiny Jany Mészároszové, vč. nulové redakční práce pofidérního nakladatelství.
Kompilace je jakýmsi výčtem námořních tragédií, od Noemovy archy přes Titanic a dále. Vágní koncepce je v závěru korunována brnkáním na dosti pochybnou ekologicko-náboženskou strunu. Polárním výpravám je (se spoustou chyb) věnováno místa celkem nemálo, té Franklinově méně (cca stránka), takže také s méně chybami, i když se nějaké najdou.
AVŠAK: důvodem podrobnější zmínky je DALŠÍ PRIMÁT! Pokud víme, je zase PRVNÍ KNIHOU vydanou v češtině, která už zmiňuje i loňský (2016) nález Terroru!
(POZN.: vzhledem k tomu, že kniha poněkud atypicky uvádí datum předání do tisku, ať už tvar 2016-09-08 znamená cokoliv, muselo jít čistě o vsuvku na poslední chvíli - alespoň to je hodno úcty!)
Gustav Vávra
Žádné komentáře:
Okomentovat