Ohlasy Franklinovy expedice u nás – v ČESKY vydané literatuře (I.)

K stručnému pokusu o přehled prací s franklinovskou tématikou vydaných v češtině (ať už českého původu nebo překladových) uveřejněnému na české franklinovské Wiki, bychom rádi přidali podrobnější materiál – s cílem upozornit na některé zajímavosti a souvislosti. V žádném případě si tento výčet neklade nárok na úplnost, naopak budeme povděčni za příp. upozornění na jakoukoliv opominutou publikaci!

Motivem této stati pak může být i případné doporučení relevantní literatury, pročež si autor dovoluje (zvláště v případě beletrie) i její kritické zhodnocení, toto je však samozřejmě výhradně prezentací jeho vlastního názoru…
Podrobnější bibliografické údaje (vydavatel, originál a pod.) jsou u jmenovaných publikací uvedeny ve svrchu zmíněném stručném výčtu českojazyčné literatury.

Poznámka: pro potřebu tohoto článku pak terminologicky pracovně odlišujeme výpravy „hledačské“ tj. dobové - hledající ztracenou Franklinovu expedici v 19. století, a výpravy „pátračské“, tedy snažící se vypátrat stopy po expedici ve století 20. a současném.

Předválečná faktografie

Obálka z webu Goodreads

Budiž nejprve pojednáno o literatuře FAKTOGRAFICKÉ… Z předválečných a starších dob se toho zatím mnoho v češtině objevit nepodařilo, zvláště z těch dob starších (samozřejmě kromě časopiseckého článku z Obzoru už z r. 1855, k dispozici na wiki o Franklinově expedici) – takže lze začít ve stručném výčtu uvedenou autobiografickou knihou našeho slavného polárního badatele, akademika Františka Běhounka: „TROSEČNÍCI POLÁRNÍHO MOŘE“, protože její první vydání, ještě pod „verneovským“ názvem „Trosečníci na kře ledové“ (Vzducholodí na Severní točnu) pochází již z r. 1928, a o Franklinově expedici obsahuje stručné pojednání.

O to více (už proto, že na ni narazíme i dále!) je však třeba zdůraznit popularizující práci (byť občas na pomezí beletrie) německého publicisty a historika Heinricha Huberta Houbena: „VOLÁNÍ SEVERU“, vydanou u nás poprvé už v r. 1929 (další opakované reedice až do doby poválečné). Franklinově výpravě (i jeho předešlým, stejně jako hledačským) bylo věnováno nemálo místa, na svou dobu byla kniha určitě bohatým a relativně seriozním zdrojem informací! Větším spekulacím o osudu výpravy se autor raději vyhnul, pochopit lze poněkud zavádějící údaj, označující jazyk záhadných „Peglar Papers“ (nalezených McClintockem, a námořníkovi Peglarovi spíše jen pracovně přičítaných) za němčinu – to byl tradující se omyl, vzniklý tím, že velké části textu byly (z dosud nevysvětlených příčin) psány sice anglicky, ale pozpátku (např. místo „The“ němčinu připomínající „Eht“). Německému autorovi ale tato chybná teorie jistě udělala radost. Stejně tak je poněkud mylná zmínka o nálezu franklinovských saní (!) v roce 1926, s prý zachovaným kvalitním konzervovaným masem – ve skutečnosti šlo o  v muzeu již dlouho uchovávané konzervy nalezené některou ze saňových hledačských výprav v 19. stol., viz fotografie příslušného exponátu z National Maritime Muzeum v Greenwichi. Teprve r. 1926 však vědci obsah konzerv (úspěšně!) otestovali na laboratorních krysách… Rozhodně však lze litovat, že se tato jinak bezesporu solidní Houbenova popularizující kniha (končící aktuálně Nobileho běhounkovskou výpravou s „Italií“), nedočkala (na rozdíl od porevolučního reprintu jeho stejně koncipované o dobývání Antarktidy) nové současné reedice…

Doba poválečná

Dostáváme se tedy do doby poválečné, a uveďme obsáhlou (450 stran) knihu polské manželské dvojice (Czeslaw byl opravdu polským polárním badatelem!) polárních publicistů Aliny a Czeslawa Centkiewiczových: „DOBÝVÁNÍ ARKTIDY“, vydanou Mladou frontou v roce 1958. Dílo je pochopitelně poněkud poplatné době, zdůrazňující „ruská a sovětská prvenství“, skepticky komentující „západní“ účast v rámci mezinárodních geofyzikálních aktivit, a pod… Přesto je kniha překvapivě důkladná, komentující i opravdu málo známé historické expedice a v mezích dobových možností snad i seriozní a přínosná, ostatně např. o sovětských polárních aktivitách už se dnes až tolik nedozvíme. I když se nevyvarovala chyb, někdy opravdu směšných a dobově naivních - vč. např. porušťování jmen badatelů zcela jiného původu...
ALE: zdůrazněme, že zrovna franklinovské pasáže jsou tak nápadně podobně zpracovány podle Houbenova „VOLÁNÍ SEVERU“, že už nelze hovořit o pochopitelném kompilátu, ale o TRAPNÉM PLAGIÁTU! Což ostatně bývalo oblíbenou praktikou publicistů za „Železnou oponou“… I když pro tematickou nesouvislost nebyly porovnávány jiné pasáže knihy, nepřekvapila by nápadná shoda také i u nich, ač je pravdou, že Houbena (ve francouzském překladu) autoři uvádějí v bibliografii. Nápadná podobnost však zde jde až do hlášek a dialogů v oné podobně jako u Houbena beletrizované formě (ostatně sama sebe recyklujícími autory využitých i nadále, k čemuž dojdeme), a to včetně zmíněných dobových nepřesností Houbenovy práce. K dojmu pak nepřidává ani dobově poplatné zamlžení tristní role Indiánů ve Franklinově výpravě v letech 1819-22, ani zmanipulování textu zprávy z Victory Pointu z poslední expedice s vypuštěním nejasných pasáží… Snad jen zoufalou perličkou je důsledné (takže zřejmě nejde o tiskovou chybu) uvádění jména velitele Erebu Jamese Fitzjamese jako „FRITZjames“ – snad se (nejspíše) překladatelka ještě nevzpamatovala z války, nemajíc zřejmě nejmenší potuchy o vcelku běžné podobě a významu anglo-normanského jména…
(Pozn.: S autorskou dvojicí manželů Centkiewiczových se ovšem ještě setkáme, ale jejich další dílo patří jednoznačně do oblasti beletrie, takže o něm bude pojednáno později.)

Krajně pochybným přínosem pak bylo reportážní dílko, nekriticky oslavující polárního badatele: „AMUNDSEN – POSLEDNÍ VIKING“ od Francouze Edouarda Calica, česky vydané r. 1971. Asi dvoustránkový stručný popis Franklinovy expedice hýří nehoráznostmi – např. zprávu z Victory Pointu prý uložil poslední přeživší účastník expedice (?!), což korunoval překladatel iniciativní vysvětlivkou, že ta mohyla (v originále „cairn“) byla KELTSKÁ (!!!). O překladu „North-West Passage“ jako „cesta ze severu na západ“ raději pomlčme…

Ukázka výpravnosti publikace "Kde končí Země".

Přes jiné knihy se stručnějšími zmínkami (uvedené v přehledu) vyzdvihněme z doby „předrevoluční“ naopak pochvalně velmi výpravnou publikaci: „KDE KONČÍ ZEMĚ“, vydanou dětským nakladatelstvím Albatros v r. 1980, a to pro její (nejen na tehdejší časy) až exkluzivní doprovodný obrazový materiál. I když autory tří částí (z nichž první „Svět ledu“ se týká polárních výprav a autorem byl Thayer Willis, další dvě pak horolezectví a zkoumání mořských hlubin) byli Britové a poprvé vyšla v Londýně, pro tehdejší praktiky ohledně vydavatelských práv je příznačné, že český překlad byl raději pořízen z vydání německého, tedy „z druhé ruky“. Přesto obsahuje jen zanedbatelné nepřesnosti (např. McLure, správně McClure) a pro opravdovou opulentnost obrazového materiálu (nejen k celkem rozsáhlé kapitole o Franklinovi, hlavně dosti podrobně a solidně věnované výpravám hledačským) si zaslouží zmínku doposud.

Obálka z nabídky Českého antikvariátu

Na závěru je třeba vyzdvihnout nesmírně solidní (na svou dobu) práci: „ARKTIDA STOPAMI PRŮKOPNÍKŮ“ od známého (bohužel už nežijícího) českého polárního publicisty Stanislava Bártla, vydanou nakl. Olympia r. 1986. Ze třech kapitol se první týká právě výpravy Franklinovy, druhá pak „nešťastného roku“ ruských polárních výprav 1912 (kdy zmizely hned dvě a třetí nedopadla také nejlépe), poslední pak zmizení transpolárního letu Levaněvského za stalinské éry roku 1937. Snad jen ve volbě tématiky by se dala vysledovat nějaká dobová režimní poplatnost (ale údaje o nich jsou zrovna tak zajímavé a málo známé), kterou jinak kniha naštěstí netrpí! Naopak, doposud se nelze ubránit obdivu nad množstvím shromážděných fakt (v době předinternetové, s jistým tehdejším informačním embargem), především však nad seriozním a relativně vyčerpávajícím (samozřejmě na úrovni dobových poznatků) přístupem k franklinovské tématice! Včetně na tehdejší časy rovněž úctyhodného doprovodného obrazového materiálu, solidní mapky (překreslené z té známé s vyznačenými „franklinovskými“ lokacemi), ale i nad tím, že tentokrát (což je v české tématické literatuře poněkud řídkým jevem) došlo i na smysluplné úvahy nad dalším osudem expedice, byť samozřejmě opět na úrovni znalostí doby…

Gustav Vávra

• Ohlasy Franklinovy expedice u nás – v ČESKY vydané literatuře (II.)