Jakékoli informace o současném umístění obrazů, jejich osudech a jejich fotografie či jiné reprodukce (zejména "Zálivu smrti") uvítáme na adrese info@franklinova-expedice.cz
Aktualizace 16. července 2016: Níže v textu informace o nově "objevené" studii Zálivu smrti z roku 1880 a jejím pravděpodobném tehdejším majiteli.
Aktualizace 22. prosince 2023: Opraven odkaz na německou verzi.
English version of this article
Deutsche Version (by Wolfgang Opel)
Reprodukce posledního obrazu, Zálivu smrti, není známa. Podle dochovaných popisů by měl vypadat přibližně jako Polární katastrofa (viz dále), ovšem v popředí se sextantem (jako na verzi z roku 1897, viz dále). Hlavní rozdíl mezi původním Zálivem smrti a verzí z roku 1897 je zřejmě to, že v popředí zcela vlevo je na původním obraze o jednu postavu méně.
Všechny obrazy mají být vysoké 3,23 metrů a na šířku měřit 4,5-4,8 metru.
Payer mezitím v roce 1897 dokončil další a ještě větší verzi Zálivu smrti, která je nyní k vidění v Geofyzikálním ústavu v Praze. Osudy tohoto Zálivu smrti jsou rovněž zajímavé, ale nesouvisejí s naším pátráním.
Stopa čtyř původních "franklinovských" obrazů se vynořuje v roce 1932 v Bruselu. Tehdy měli sběratelé obrazů, manželé O'Mearovi, tyto obrazy v držení a zjevně se je snažili prodat, jak o tom svědčí text, který je dochován v kanadském státním archivu v pozůstalosti R. Cyriaxe (asi nejznámějšího badatele zabývajícího se Franklinovou expedicí) a jehož ofocenou verzi najdete zde.
Údajně obrazy v Bruselu přečkaly válku a ještě v 50. letech se tam nacházely. Tato informace však pochází z jediného článku a může být mylná.
Podrobnější informace a další odkazy viz stránka Julius Payer na wiki o Franklinově expedici.
Abychom předešli falešným poplachům, upozorněme, že vedle Zálivu smrti z roku 1897 existuje i další malá kopie, nazývaná někdy Polární katastrofa. Tu vlastní Česká spořitelna (a na dotazy ohledně ní nereaguje, nicméně ani tato verze s naším pátráním přímo nesouvisí).
Doplnění
Díky Radimu Neuvirtovi z Teplic se nově objevila Payerova studie k Zálivu smrti z roku 1880. Repro pochází z knihy Teplitz-Schönau. Berlin-Friedenau: Deutscher Kommunal-Verlag, 1930, další podrobnosti viz stránka obrázku na wiki. V té době (1930) byla zjevně umístěna v Teplickém muzeu.
Podle sdělení PhDr. Bohuslavy Chleborádové, historičky umění teplického muzea, se tato studie nyní ve sbírkách muzea nenachází. Dr. Chleborádová píše: "Od roku 1928 byly v tzv. 'Payerově ateliéru' v muzeu vystaveny také dvě malby , které zapůjčil Josef M. Mühlig: olejové studie k obrazům Nikdy zpět! a Zátoka smrti. Oba obrazy si J. Mühlig vzal zpět v lednu 1940."
Jakékoli poznatky k osobě Josefa M. Mühliga a Payerovu ateliéru uvítáme na v úvodu uvedeném mailu.
Dále se v Regionálním muzeu v Teplicích nachází malý obraz Vlečení lodí, který je zjevně kopií obrazu "Opuštění lodí".
English version of this article
Deutsche Version (by Wolfgang Opel)
O jaké obrazy jde
- Franklinova smrt (Franklins Tod, Death of Franklin, Last Moments)
- Opuštění lodí (Verlassen des Schiffes, Abandoning Vessels)
- Bohoslužba na sněhu (Gottesdienst, Divine Service, Bible Reading)
- Záliv smrti (Die Bai des Todes, Stavation Cove, The Bay of Death)
Reprodukce posledního obrazu, Zálivu smrti, není známa. Podle dochovaných popisů by měl vypadat přibližně jako Polární katastrofa (viz dále), ovšem v popředí se sextantem (jako na verzi z roku 1897, viz dále). Hlavní rozdíl mezi původním Zálivem smrti a verzí z roku 1897 je zřejmě to, že v popředí zcela vlevo je na původním obraze o jednu postavu méně.
Všechny obrazy mají být vysoké 3,23 metrů a na šířku měřit 4,5-4,8 metru.
Známé osudy obrazů
Pravděpodobně poslední výstava obrazů v době, kdy byly ještě ve správě Payerova "uměleckého agenta" Charlese Sedelmeyera, se konala na jaře 1896 v Londýně v Grafton Galleries. Buď přímo na ní nebo po ní byly s největší pravděpodobností všechny čtyři obrazy prodány do "Ameriky" (patrně USA). Jejich stopa poté na dlouhou dobu mizí.Payer mezitím v roce 1897 dokončil další a ještě větší verzi Zálivu smrti, která je nyní k vidění v Geofyzikálním ústavu v Praze. Osudy tohoto Zálivu smrti jsou rovněž zajímavé, ale nesouvisejí s naším pátráním.
Stopa čtyř původních "franklinovských" obrazů se vynořuje v roce 1932 v Bruselu. Tehdy měli sběratelé obrazů, manželé O'Mearovi, tyto obrazy v držení a zjevně se je snažili prodat, jak o tom svědčí text, který je dochován v kanadském státním archivu v pozůstalosti R. Cyriaxe (asi nejznámějšího badatele zabývajícího se Franklinovou expedicí) a jehož ofocenou verzi najdete zde.
Údajně obrazy v Bruselu přečkaly válku a ještě v 50. letech se tam nacházely. Tato informace však pochází z jediného článku a může být mylná.
Podrobnější informace a další odkazy viz stránka Julius Payer na wiki o Franklinově expedici.
Další verze obrazů
Doplnění
Díky Radimu Neuvirtovi z Teplic se nově objevila Payerova studie k Zálivu smrti z roku 1880. Repro pochází z knihy Teplitz-Schönau. Berlin-Friedenau: Deutscher Kommunal-Verlag, 1930, další podrobnosti viz stránka obrázku na wiki. V té době (1930) byla zjevně umístěna v Teplickém muzeu.
Podle sdělení PhDr. Bohuslavy Chleborádové, historičky umění teplického muzea, se tato studie nyní ve sbírkách muzea nenachází. Dr. Chleborádová píše: "Od roku 1928 byly v tzv. 'Payerově ateliéru' v muzeu vystaveny také dvě malby , které zapůjčil Josef M. Mühlig: olejové studie k obrazům Nikdy zpět! a Zátoka smrti. Oba obrazy si J. Mühlig vzal zpět v lednu 1940."
Jakékoli poznatky k osobě Josefa M. Mühliga a Payerovu ateliéru uvítáme na v úvodu uvedeném mailu.
Žádné komentáře:
Okomentovat